Aby vás kritika nesrážela

Udělali jste v dané situaci to nejlepší, co jste dovedli? Věnovali jste čas dostatečné přípravě popř.  jste vše dostatečně promysleli? Byli jste empatičtí a nechyběla vám lidskost? Pak můžete mít čisté svědomí a kritiku vzít jako impulz pro svůj růst.

Kritiku můžeme rozdělit na konstruktivní a destruktivní

Destruktivní kritika vypovídá více o kritikovi, o jeho vnitřním nastavení – jeho náladě, jeho zraněních a nevyřešených věcech.

Konstruktivní kritika si váží druhé strany a chce jí pomoci rozvíjet se do budoucna.

Kritika je jen názor člověka, je to individuální pohled na svět a je tedy jen relativní, není to absolutní pravda.

Nikdo není dokonalý

  • Učený z nebe nespadl
  • Nikdo nesnědl moudrost světa
  • Teprve trénink dělá mistra

Co my s tím

  • Je dobré si uvědomit své slabé stránky a naučit se akceptovat své chyby.
  • Čím máme menší sebevědomí, nižší pocit své hodnoty, tím snadněji reagujeme na kritiku negativně – máme špatné pocity apod. → Na zvýšení svého sebevědomí a poznání své hodnoty můžeme pracovat a zlepšit je.
  • Vydejte se poznat své silné a slabé stránky. Na silných budete moci stavět své sebevědomí a hodnotu. Díky slabým si uvědomíte, že nikdo nemůže být skvělý ve všem.

Druhý člověk

  • Má právo si myslet, co chce – jako vy.
  • Není odpovědný za vaše pocity – za ně jste odpovědní vy sami a můžete se naučit s nimi pracovat a měnit je.

Nenechte druhé lidi ovlivňovat, jak se cítíte. Kdo vás zraní, vytočí, urazí, ten nad vámi získává moc. Nepředávejte moc nad svými pocity a životem druhým lidem, vezměte moc nad tím, jak se cítíte do svých rukou.

Slovo kritika si v hlavě převeďte na příjemnější  slovo – např. zpětná vazba, feedback, postřeh, impulz ke zlepšení, potenciál pro můj růst.

Jak na kritiku reagovat

Zachovejte chladnou hlavu – dýchejte pomalu do břicha, prodlužujte výdech. Uvědomte si, že každý dělá chyby. Nikdo učený z nebe nespadl. Každý má své silné a slabé stránky. Jste v pořádku a můžete růst.

Nechte druhého domluvit a nenechte se emočně vyprovokovat. Neobhajujte se. Místo toho druhému poděkujte za názor.

  • Děkuji za váš názor. Budu o tom přemýšlet.
  • Děkuji vám za zpětnou vazbu. Popřemýšlím o ní v klidu později. (A později se případně můžete ke kritice vyjádřit a doptat se.)
  • Děkuji za postřeh/nápad. Můžete mi poradit, jak byste takový nápad konkrétně zrealizoval?
  • Děkuji. To mně vůbec nenapadlo, poučím se z toho.

Ptejte se

  • Děkuji za Váš názor. Co konkrétně bych měl příště zlepšit? Co ještě?
  • … Co byste mi doporučil, jak to příště řešit?

Dobré pravidlo je: Chvalte veřejně, kritiku sdělujte mezi 4 očima. Pokud to někdo nedělá, požádejte ho, aby vám to, co se mu nelíbí, říkal mezi 4 očima.

Srovnávání se

Nesrovnávejte se s druhými lidmi, srovnávejte se sami se sebou – tím, jak jste danou situaci řešili dříve a jak ji řešíte teď. Je tam nějaký posun? Co pro posun můžete dalšího udělat? Kdo vám s tím může pomoci? Chyby jsou impulzy k rozvoji, tak je berte. Změňte svůj úhel pohledu – chyby mi mohou pomoci růst.

Když se srovnáváme s druhými, kteří jsou úspěšnější, podrýváme si své sebevědomí a hodnotu. Nevidíme, že možná pro druhého je to, co srovnáváme silná stránka a pro nás slabá. Že druhý už urazil pořádný kus cesty a má za sebou mnoho chyb, zkušeností a učení se.

Jak kritiku přežít

Kdo má kritiku rád? Téměř nikdo. Bereme ji většinou osobně a máme z ní špatné pocity, místo abychom k ní přistupovali racionálně a zhodnotili ji nestranně. Jak kritiku přijímáme, jsme se naučili v dětství – jak nám rodiče byli/nebyli oporou při chybách a selháních, jak se dívali na nezdar a neúspěch. A také jestli kritiku obraceli k naší osobě nebo naší činnosti. Je velký rozdíl mezi tím když řekneme: „Jsi nešikovný!“ a „To psaní ti nejde“

  • „Jsi nešikovný!“ – mluví o nás jako o osobě. Přijdeme si málo dobří, rozbití, že nejsme v pořádku. A odráží se to naší hodnotě a sebevědomí.
  • „To psaní ti nejde.“ – týká se naší činnosti. Tady si lépe můžeme uvědomit, že např. psaní nám nejde, jde nám však něco jiného – třeba zpívání. – Lépe by se to mohlo komunikovat ještě tak, že se ptáme: „Jak myslíš, že ti to psaní jde?“ Když odpoví „špatně“, můžeme povzbudit: To se dá naučit, bude to chtít jen dost trpělivosti a cviku a naučíš se to. Když odpoví „dobře“, můžeme pomoci se sebereflexí. „Myslím, že se můžeš ještě zlepšit. Co ty na to?“

Kritiku často bereme jako odmítnutí naší osoby

Většinou to vzniklo tak, že jsme v dětství slyšeli „Maminka tě nebude mít ráda, když…“  – pak kritiku převážně bereme jako znak odmítnutí nás, naší osoby, odepření lásky a pokud jsme to neuzdravili, provází nás to i v dospělosti.

Různé reakce na kritiku

POPŘENÍ – popírám existenci problému – já nemám problém / nic strašného se nestalo / tak to není …

SEBEOBHAJOVÁNÍ – já za to nemohu / já jsem ALE… / ostatní to dělají také tak / vždyť to takhle děláme vždy …

VYSVĚTLOVÁNÍ – hledání důvodů, proč věci dělám/řeším tak a tak –  co mě k tomu vede –  já jsem tím chtěl … / já jsem si ale myslel, …

PROTIÚTOK – zkritizuji činnost či osobu, jež mě kritizuje – nejdříve byste se měl podívat, jak vy zvládáte…/ hlavně, že vy jste perfektní… / kdybyste mi pořád nedával další a další úkoly, tak bych….

Vhodné reakce

SNAHA O POCHOPENÍ – kladu dotazy pro lepší pochopení pohledu druhé strany, shrnuji obdržené informace svými slovy a ověřuji si jimi vzájemné pochopení – Co přesně tím myslíte? / Jak to mám udělat jinak? /Řekněte mi prosím konkrétně, jak chcete, abych to udělal. / Říkáte tedy, že bych měl… , je to tak?/ Jestli vám dobře rozumím, mám udělat …

OPATŘENÍ/NÁPRAVA – nad kritikou/zpětnou vazbou se zamyslím, vyhodnotím ji a připravím eventuální opatření (je-li to náročná situace, ideální je si sepsat, co příště jinak a lépe a klidně jít s papírem za šéfem a vyjasnit si podrobnosti).

Naše reakce vypovídá často o tom, jak se druhý trefil do našeho slabého místa, do naší nezpracované bolístky. Když se nás to moc nedotýká, reagujeme většinou v pohodě.

Zpětná vazba jako dar

Ideální je brát konstruktivní kritiku a zpětnou vazbu jako dar. Dar pro náš rozvoj, naše zlepšení. Může nám totiž otevřít oči a ukázat to, co sami nevidíme. Každý máme svůj tzv. „stín“, kam nedohlédneme.

Velmi to zlepší náš život, když se naučíme brát kritiku jako dar a reagovat na ní přiměřeně. Nebývá to jednoduché, zlepší nám to však velmi výrazně naše sebevědomí a vlastní hodnotu. Ještě více nám i druhým prospěje, když se i my naučíme dávat konstruktivní zpětnou vazbu druhým a pomoci jim s jejich růstem.

Vlasta Lisková
Jsem průvodkyně změnou. Učím lidi pracovat s jejich myslí, emocemi a tělem, aby si s nimi lépe rozuměli.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů