7 důvodů, proč lidé neudělají změnu – i když po ní touží

Jak se stavíte k životním změnám? Sami se snažíte svůj život měnit k lepšímu nebo vás ke změnám nutí až životní okolnosti? Jdete životním změnám naproti nebo se jim bráníte?

Není nám úplně přirozené změny v životě vítat, zamýšlet se nad nimi a jít jim dokonce naproti. Proč? Protože náš mozek si rád libuje v jistotě, stabilitě a známých situacích. Je to pro něj totiž mnohem jednoduščší, bezpečné a šetří při tom energii.

Změna představuje pro mozek i tělo vydat hodně energie, opustit známé, vydat se do nejistoty a někdy i ohrožení. Proto se nám jeví jako náročná a většinou se jí raději vyhneme. Náš mozek může změnu vnímat jako nebezpečí, ztrátu stability a jít změnám naproti se proto většinou potřebujeme vědomě učit.

Ze své vlastní praxe i z provázení klientů vím, kolik lidí touží udělat změnu a potýkají se s tím. Potřebné změně býváme nakloněni velmi často, až když se nás k tomu život přitlačí. Teprve pak jsme ochotni se do změny opravdu pustit a překonávat překážky, které jsou se změnami spojené.

Takové nakopávací situace bývají:

  • ztroskotání vztahu
  • pád na dno (z jakéhokoliv důvodu)
  • vážné nemoci
  • úmrtí milované osoby

Teprve tyto náročné situace nám často přinesou poznání, že bez změny to nepůjde a my jsme ochotni se na cestu změny vydat.

Čeká-li nás náročnější cesta změny, ať už z donucení nebo po vlastní úvaze, vždy se potkáme se silami, které nás budou držet u status quo i s vlastními limity ve své hlavě. Ke změně potřebujete přistoupit jako k daleké cestě, kde vás budou čekat různé překážky.

7 nejčastějších důvodů proč se nepustíme do změny nebo v ní nevytrváme

  1. sebelimitující nastavení
  2. výmluvy
  3. strach
  4. silný vnitřní kritický hlas
  5. nevím, kam chci doplout
  6. prožité neúspěchy a traumata
  7. málo trpělivosti, vytrvalosti a víry

1. Sebelimitující nastavení

Vlastní sabotéry a limitující nastavení máme všichni. Získali jsme je během dospívání díky výchově. Většina rodičů nám neuměla dát dostatek důvěry, že svůj život dobře zvládneme a to i když půjdeme vlastní cestou. Naši rodiče většinou lpěli na svých zkušenostech a představách a neuměli nás provázet k rozvoji našeho potenciálu.

Často své limitující nastavení ani nevnímáme. Dobré je začít sepsáním si, jaká přesvědčení nás limitují a postupně si připisovat další – a věřte tomu, že tenhle seznam nikdy nekončí. Důležité je také vědět, že co jsme se naučili výchovou, můžeme změnit.  „Nejsem dost dobrá“, můžeme změnit na „Co chci to mohu zvládnout“. „Na to nemám“, můžeme změnit na „Možná na to teď nemám, můžu však najít cestu, jak se to naučit“.

S překonáváním sebelimitujících nastavení nám mohou pomoci tyt rozvojové koučovací otázky:

  • Jaká přesvědčení mě limitují?
  • Od koho jsem je získal/a?
  • Která přesvědčení chci změnit?
  • Jak by mohly znít má nová přesvědčení, která chci získat?

2. Výmluvy

Své úspěchy bychom měli rádi jednoduché a často naservírované na stříbrném podnosu. Jenže každý pořádný úspěch – každá významná změna stojí nějaké úsilí. Práci svých snů nezískáte jen tím, že se budete usmívat a přivolávat si ji. Budete potřebovat překonávat své výmluvy, popouštět svou komfortní zónu a pracovat na sobě.

Nejčastější výmluvy bývají: teď nemám čas, začnu až zítra (znáte rčení „Zítra je také den“?), ještě chvíli než se do toho pustím, věnovat tomu 20 minut nemá cenu – pustím se do toho až zvládnu to a to a jsou to i výmluvy na to nemám, to nezvládnu, které jsme probrali v části sebelimitujících nastavení.

Výmluvy přicházejí, když je pro nás těžké vystoupit ze své komfortní zóny a vydat se do nejistoty. Vystupovat ze své komfortní zóny se dá naučit a může to být i skvělá hra – naučte se ji hrát. Co je pro vás výzva? Jako malá jsem mívala strach z tmavých prostor a pojala jsem to jako bobříka odvahy. Když rodiče nebyli doma, pravidelně jsem se vydávala do sklepa a na půdu … aspoň zvládnout pár schodů … Byla to skvělá hra. Později jsem se podobným způsobem posouvala, když jsem se rozhodla oslovovat cizí neznámé lidi (uff to bylo strachu), začít přednášet atd.  

Proti výmluvám vám mohou pomoci následující rozvojové koučovací otázky:

  • Co nejdůležitějšího na sobě potřebuji změnit, abych došla kam chci?
  • Do jakých 3 změn se pustím?
  • Jaké výmluvy používám a potřebuji je překonat?
  • Kolik času chci změně týdně a denně věnovat?
  • Kdy začnu?

3. Strach

Náročné změny v životě přirozeně vyvolávají strach. Velmi dobře vnímáme, že naše cesta nemusí dopadnout dobře, bojíme se chyb a selhání, máme strach o své jistoty a vydobytá území. Míváme i strach ze ztrapnění, odsouzení, co tomu řeknou lidé apod. Dobré je si své strachy uvědomit a vědomě s ním začít pracovat.

Pomoci mohou otázky:

  • Jaké strachy s touto změnou mám?
  • Co nejhoršího se může stát?
  • Co mi může pomoci strach překonat?
  • Jak můžu svůj strach snížit o 5%?

4. Silný vnitřní kritický hlas

Někdy nás výchova připravila o sebehodnotu a sebevědomí a zažíváme pocity, že nejsme dost dobří, děláme jen chyby, nikdy nic nedokážeme apod. Máme-li silný vnitřní sebekritický hlas je důležité s ním začít pracovat a svou sebehodnotu a sebevědomí si postupně vzít zpět.

Mohou vám pomoci tyto rozvojové otázky:

  • Co říká můj kritický vnitřní hlas?
  • Je to pravda?
  • Z jaké části to je pravda a z jaké části ne?
  • Sepsat si „seznam svých úspěchů“

Příklad: Vnitřní hlas – „Děláš jen chyby“. Je to pravda? Jistěže není. Dělám chyby a dělám i plno věcí, které končí úspěchem. Tak jako každý člověk. Můžeme si formulovat i nové více podporující přesvědčení: Nově se říká, že chyby jsou naši důležití učitelé na cestě ke změně. Chyby jsou lidské, to nejlepší, co s nimi mohu udělat je se z nich poučit.

A pak je dobré se pustit do psaní svého seznamu úspěchů – a zapsat tam velké i malé úspěchy – zvládla jsem se naučit chodit, jezdit na kole, získala jsem řidičák atd.

5. Nevím, kam chci doplout

Je to jako s poznáváním nové země. Pokud chci využít čas na poznávání nové země naplno (využít svůj život naplno), potřebuji vědět, kam přesně se chci podívat, co tam chci objevit, zažít a co vynechám. Potřebuji si vybírat nebo tomu můžeme říkat, určovat si priority. Jen pak budu s výsledkem cesty (životem) spokojená.

Mám-li dobře rozmyšlený svůj cílový přístav, pak znám svůj směr a mohu se vydat i na dalekou neznámou cestu a mám šanci do cílového přístavu doplout. Zní to možná triviálně, ale dobře nevím, co přesně chci, nemohu to dostat.

Se stanovením vlastních cílů vám pomoci tyto koučovací otázky:

  • Co od života chci?
  • Co chci nejvíc? Chci být zdravá, spokojená v práci, mít hodně peněz, mít dobré vztahy, mít rodinu a věnovat se svým koníčkům nebo naplnit většinu toho v rovnováze?
  • Jaké jsou v životě mé 3 hlavní cíle?
  • Co proto chci udělat?
  • Jaké nejdůležitější změny potřebuji?

6. Prožité neúspěchy a traumata

Pokud jsme v životě zažili náročné situace, velké neúspěchy a stále nás trápí a naše myšlenky se k nim dokola vrací, je užitečné sebrat odvahu a vykročit k jejich zpracování s pomocnou rukou. Nevěřte vnitřnímu přesvědčeníá, že vše v životě musíte zvládnout sami, protože jinak budete slaboši. Říci si o pomoc je naopak znakem odvahy a zralé úvahy

Nejlépe vám může pomoci odborná osoba – terapeut, kouč, konstelář apod., ke kterému budete cítit důvěru a podá vám pomocnou ruku s pochopením a bez hodnocení.

7. Málo trpělivosti, vytrvalosti a víry

Bez určitých vnitřních kvalit na cestě změny těžko uspějeme. Jaké kvality budete na cestu potřebovat? Určitě trpělivost a vytrvalost. Také laskavost ke svým nedostatkům a neúspěchům. Budete také potřebovat víru, že můžete vůbec uspět.

Věřte, že pro co se rozhodnete, to můžete dokázat. Dám vám příklad ze svého života.

Příklad ze života

Neuměla jsem zpívat. Bylo mi to jasně dáno najevo. Paní učitelka hudební výchovy se tvářila, že jsem nemožná. Nutila nás zpívat bez doprovodu před celou třídou. Bylo to dost ponižující, nejvíc jsem se styděla, když jsem takto byla vyvolána v 6. třídě, kde ve třídě něco opravovali kluci z 8. třídy – to teda byl zážitek na celý život! Díky paní učitelce jsem byla jasně přesvědčená, že jsem nemožná, neumím zpívat a nikdy se to nenaučím! Když jsem začínala dělat cvičitelku jógy nejhorší pro mě bylo zvládnout nahlas předzpívávat óhm.

No a jak to dopadlo? Zpívat jako operní pěvkyně neumím … 😀 – to jsem ani nikdy nechtěla. Kvůli neumění zpívat jsem sice musela oželet studovat na paní učitelku pro první stupeň, ale postupně jsem se ze svého „zakletí“, že neumím zpívat vymanila. … Před pár lety jsem si dokonce dovolila navštívit workshop na otevírání hlasu a nahlas tam sama zpívat. Byl to úžasný pocit! Nejdřív mi hlas selhal, ale nakonec jsem to zvládla.

A jaké z toho plyne poučení?

Nikdy nikomu nevěřte, že něco nezvládnete! Pro co se rozhodnete, to můžete na dobré úrovni zvládnout – věřte tomu. 🙂

Vlasta Lisková
Jsem průvodkyně změnou. Učím lidi pracovat s jejich myslí, emocemi a tělem, aby si s nimi lépe rozuměli.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů