Když jste v páru, vždy budete potřebovat slaďovat odlišné názory a představy. Nikdy vaše potřeby nesplynou v jedno, protože každý jsme jedinečný a máme jedinečné vlastnosti, hodnoty a potřeby. Není proto jednoduché tvořit zdravé a vyvážené vztahy.
Čím lépe se naučíte vaše rozdílnosti zvládat (nebo dokonce z nich těžit), tím lépe se bude dařit vám i vašemu vztahu. V každém páru buď na sladění nepracujete nebo odlišné vnímání slaďujete a pomáháte růst sobě i vztahu. Jak tvořit zdravé a vyvážené vztahy se potřebujeme učit. Velmi málo rodin naučilo vytvářet své děti otevřené, zdravé a spokojené vztahy.
Vzory, které si neseme z naší rodiny z dětství velmi ovlivňují naše současné vztahy. Většina z nás si nese z dětství do vztahů nezdravé vztahové vzorce – pokud na sobě nepracujeme nezdravé vztahové vzorce jsou skryté v našem podvědomí, ani o nich nevíme a divíme se, proč se nám ve vztazích nedaří.
Dobrá zpráva je, že odkrytím a úzdravou svých vztahových vzorců můžeme svůj život i vztahy nechat rozkvétat do spokojenosti a krásy.
Práce na partnerském vztahu i na dalších vztazích nás vede ke zjištění, že základem je vztah k sobě. Poznávání sebe sama, svých kvalit, ujasňování si vlastních hodnot a potřeb a na druhé straně i odhalování svých stinných stránek, které máme každý.
Naše partnerské vztahy jsou zrcadla. Jasně nám ukazují, jak jsme na tom. Hledat neustále vhodný protějšek a nic neměnit u sebe je slepou cestou ke štěstí. Pokud se nám ve vztazích opakují stejné scénáře jako např. nedaří se udržet dlouhodobý vztah, vztahy nám opakovaně upadají do povrchnosti, odcizování, nevěr, krizí … je nejvyšší čas, začít se dívat, proč se nám to v životě děje, co nemáme sami v sobě vyřešené.
Je důležité si uvědomit, že vše je v našem životě propojené a opakované potíže se nám rozhodně nedějí náhodou. Plynou z nějakých nevyřešených vzorců v našem životě.
Každý pár má obvykle své ústřední téma, které je oběma společné a souvisí s jejich minulostí. Pravidelně se jedná o nějaké zranění nebo újmu, které mívají své kořeny v dětství.
Nevíte, co si pod tím máte představit? Zde je příklad z praxe:
Partnerský pár: Žena v dětství zažila rozvod rodičů. Předcházelo mu období silných konfliktů, urážení se i období tiché zlosti. Zůstala po rozvodu s matkou, která z toho byla frustrovaná, svou roli těžko zvládala a její chování se pohybovalo nejčastěji od naštvaného mlčení přes stěžování si po výbuchy zlosti. Spokojenost v životě nenalezla dosud, kdy klientka je již dospělá.
Partner ženy má rodiče, kteří svůj vztah vzdali, žijí už dávno pouze vedle sebe, k rozvodu nedošlo. Hádky mezi rodiči byly v jeho dětství běžné. Otec je velký sólový hráč a matka po určité době vztahovost vzdala a přizpůsobuje se. Odcizili se a každý tak nějak ve vztahu přežívají.
Ani v jedné rodině se s emocemi, které přinesly a vyvolaly spory, neumělo pracovat. Neumělo se pracovat ani s potřebami obou v páru. (Emoce a potřeby jsou velmi propojeny.)
Oba partneři si z dětství odnesli velkou nechuť k hádkám a konfliktům všeho druhu. Konfliktům se vyhýbají, vnímají odcizování v páru jako přirozený jev dlouhodobých vztahů. Neumějí se vyznat ve vlastních pocitech a potřebách a přijde jim to jako nedůležité téma (nikdo je s důležitosti těchto oblastí neseznámil). Nechtějí hádky a tak se snaží konfliktům vyhýbat. Ve vztahu prohlubují negativní bilanci a nerovnováhu.
Netuší, že přejaté vzorce chování ve vztazích z vlastního dětství je drží v kolejích nespokojených vztahů. Nedávají prostor lidské odlišnosti, zdravé komunikaci a odcizují se nejen ve vztahu, nýbrž i sami sobě. Vnímají nespokojenost – netušili, že existují zdravější partnerské přístupy a strategie, protože je na cestě životem nepotkali a začínají je objevovat.
Rodiče tohoto partnerského páru tu nebyli pro časté konflikty a hádky dostatečně pro své děti. Měli dost práce sami se sebou a snahou se domluvit, nejvíce skrze hádku. Neměli ani kapacitu zajistit dětem bezpečný prostor, protože silné hádky probíhaly i před dětmi. Oba partneři proto v dospělosti silně upřednostňují rodinu a její potřeby před svými.
V linii rodinného systému dochází ke klasickému střídání přístupu k rodině – jedna generace v rodině uplatňuje extrém v podobě malé péče a pozornosti dětem, který je v další generaci vystřídán opakem, kdy děti a rodina jsou na prvním místě.
Oba partneři jsou často přetížení, nevnímají své potřeby a mají problém se svými hranicemi. Rodinu vnímají na prvním místě a neumí vyladit své potřeby s rodinou. Jelikož se nechtějí hádat, nepostaví se za sebe a nechtějí ani být jako jejich rodiče, takže velmi pečují o své děti.
Vždy máme možnost začít tvořit lepší vztahy a svůj život – obnáší to začít si všímat svých postojů a chování a začít objevovat jiné vztahové strategie než ty, které máme ve svém životě vyjeté, díky své původní rodině.
Vydáme-li se na slaďovací cestu ve vztahu, bude to zahrnovat začít:
Umění vytvářet zdravou vztahovost obnáší 4 důležité oblasti. Každá z nich je obsáhlou kapitolou budování sladěných a spokojených vztahů:
Jste-li v páru, vždy bude docházet k rozdílnostem a i k rozmíškám. Čím lépe se dokážete vyznat sami v sobě, rozvíjet umění komunikace, vyjednávání, pracovat s konfliktem, hranicemi, spoluprací a opravovat vztahovost, tím lépe se bude dařit vám, vašemu partnerskému vztahu i celé vaší rodině.
Čím více se naučíte komunikovat své potřeby a umožníte to i ostatním (třeba otázkou Co v této situaci potřebuješ?), tím lepší vztahy budete mít.
Každá velká pře nebo hádka vede k oddělení. Pokud neumíte čistě a dost rychle obnovovat vzájemné spojení, váš vztah se dostává snáze do odcizení a nespokojenosti.
Prakticky je to zejména o tom, naučit se nereagovat na každou situaci, která v nás vyvolává nepříjemné emoce. Umět v emočních situacích zachovat chladnou hlavu a udržet si odstup. Pokud vstoupíte do rychle stoupající spirály emočních reakcí, ztrácíte možnost volby.
Nejbolestnější situace pro vás nastává, když nadřazujete partnera nebo vztah nad své potřeby. Vaše potřeby a časem i hodnoty tím mizí. Jedinou vhodnou medicínou tu je opakovaně se navracet sami k sobě.
Ve vztahu je důležité ctít svobodu pro sebe i pro druhé. Vztahům nikdy neprospěje ubírat druhému právo myslet si to, co si myslí – cítit to, co cítí – chtít to, co chce. To platí v páru, ve vztahu s dětmi i mezi kolegy a přáteli.
Potřebujeme si nechat prostor pro právo říci k čemukoliv „ne“, když to tak cítíme. Řídit se sami sebou. Chovat se podle svých potřeb. Ctít a zároveň vytvářet i požadovat prostor pro svobodnou vzájemnou dohodu. Mít chuť vyjednávat a učit se spolupráci.
A když se situace nepovede a vzplane hádka, omluvit se, vyhodnotit, co se stalo a jít dál se učit lepším vztahům.
Pokud konflikt vzplane, je užitečné držet se těchto 9 zásad:
Vždy se snažte se ve vztazích vzájemně podporovat, ať se děje cokoliv.
Vždy se omluvte, když pochybíte, protože tím vytváříte prostor pro vztahovost.
Dávejte si navzájem ve vztahu hodně prostoru a svobody. A počítejte s tím, že druhého nezměníte – ke změně může dojít, jen když druhý sám bude chtít.
→ → → Chcete-li posunout svou vztahovou inteligenci, ráda vám budu průvodkyní změnou.
Nejčastěji pracuji hlubokou metodou individuálních rodinných konstelací (pracují s celým systémem rodiny, se vztahovými vzorci, které si neseme z původní rodiny) nebo pomocí dalších metod – metody emoční svobody EFT, NLP a zlepšovat komunikační dovednosti. Objednat se můžete zde.
Těším se na vás.
S láskou Vlasta
Chcete číst další články? Přihlásit se k odběru můžete ZDE.