
Abychom si udělali jasnou představu o tom, čím Tekutinová praxe tělo je, může být užitečné nejdříve si říci, čím není. Vzhledem k tomu, že se tato pohybová metoda vymyká většině běžných tělesných cvičení, vzniká kolem ní často řada nedorozumění.
Nejde tu o posilování svalů, pálení kalorií, vytrvalost ani o tvarování postavy. V Tekutinové praxi nejdeme „do výkonu“ ani do únavy.
Nečekejte žádné přesně dané cviky, opakování sérií, správné či špatné úhly ani napravování těla do „ideální postury“. Tekutinová praxe nevnímá tělo jako stroj, který je potřeba opravit.
Nejde o zaujímání statických pozic (ásan), protahování svalů přes práh bolesti ani o ohebnost. Pohyb v praxi Tekutinové tělo nevychází z vnějšího tvaru, ale z vnitřního impulsu.
Nemusíte vědět, „jak se hýbat“ a neexistuje tu žádná estetika pohybu. Nejde o to, jak u toho vypadáte zvenčí, ale co prožíváte uvnitř.
Nikdo vás nebude v Tekutinových lekcích napravovat ani vám říkat, jak se máte pohybovat ani jak se máte cítit. Jste to vy sami, kdo skrze vlastní intuitivní mikropohyby a pohyby, dech a zvučení do těla prozkoumává své vnitřní prostředí.
Praxe tekutinové tělo neslibuje, že po jedné lekci zmizí roky střádané napětí či bolesti. Je to proces rozpomínání se na přirozenou živost a tekutost tkání, kterou naše tělo zná z prenatálního i ranného období života. A posun od stresového napětí či bolesti k tekutosti tu vyžaduje trpělivost a pravidelné praktikování.
Čím tedy je v jádru?
Je to somatická praxe a výzkum vlastního těla. Je to ponor do intuitivních mikropohybů, rezonance zvuku a zpomalení, které dávají nervové soustavě a fasciím v těle prostor vystoupit z chronického stažení a vrátit se k přirozené adaptabilitě.
Praxe, která důvěřuje vnitřní schopnosti těla sebeorganizovat se, regenerovat a opravovat se, jakmile k tomu tělo dostane bezpečný prostor a čas.
Jemné omývání ztuhlých a „zamrzlých“ míst v těle skrze vnitřní mikro-vlnění, aniž bychom tkáně vystavovali tlaku, napětí nebo mechanickému tahu.
Využití vlastního dechu a specifických vokálních zvuků k rozechvění buněčného prostředí – vibrace pronikají i do hlubokých vrstev, kam se rukama nelze dostat. Pronikají do měkkých tkání i kostí.
Zpomalení a opuštění výkonu, které přepíná nervovou soustavu z režimu pohotovosti a napětí (sympatikus) do stavu hlubokého zklidnění a regenerace (parasympatikus), kde tělo začíná uzdravovat samo sebe.
Pohyb bez předepsaných tvarů a zajetých kolejí – jemné, mikro-organické pohyby vycházející z vnitřních impulsů, nikoli z představy mysli o tom, „jak by pohyb měl vypadat“.
Způsob, jak proměnit vztah k tělu a místům s chronickým napětím: místo boje a ignorování těla se učíme tělu naslouchat a napětí/bolest laskavě rozpoušt.
Chcete ochutnat lekci Tekutinového těla? Stáhnout si lekci zdarma můžete zde.
Chcete číst další články? Přihlásit se k odběru můžete ZDE.