Proč ve vztahu opakujeme pořád stejný vzorec?

Na individuální systemické konstelace za mnou chodí ženy často s tím, že si vybírají stejné typy partnerů a hledají cestu, jak to změnit.

Opakující se vzorce v našem životě jsou normální, neznamená to, že jsme „rozbité“. Vzorec se opakuje protože, že v našem životě snaží upozornit na něco hlubšího, co potřebujeme změnit.

Proč se vztahové vzorce opakují?

Možná se ptáte: „Proč se mi to děje pořád dokola? Vždyť už to přece chápu…“
Jenže samotné pochopení většinou nestačí. Vztahové vzorce se opakují proto, že jsou uložené hlouběji než v hlavě – jsou hluboko v našem nervovém systému v našem těle.

Důvodů proč vztahové vzorce ve svém životě opakujeme je několik:

1. Vzorce vznikají z potřeby přežít

Když jsme byli malé, vytvořily jsme určitý způsob fungování, který nám tehdy pomohl přežít nebo se vyrovnat se situací:

• stáhnout se,
• ustoupit,
• neříkat, co potřebujeme,
• starat se o druhé víc než o sebe,
• být neustále silní,
• nebo zůstat neviditelní.

Tyto strategie tehdy fungovaly. A tělo je proto považuje za bezpečné — i když nám dnes už ubližují.

2. Tělo opakuje to, co je mu známé, ne to, co je zdravé

Nervový systém miluje předvídatelnost. A tak nás drží v situacích, které známe, i když v nich nejsme šťastní.

Proto často znovu a znovu vstupujeme do podobných vztahů nebo reagujeme stejným způsobem. Je to autopilot. Není to selhání, potřebujeme se jen na své vzorce podívat novým laskavým přístupem, pochopit je a rozvolnit.

Konstelace dokáže tento autopilot zviditelnit — a laskavě nás provést změnou v nervovém systému.

3. Vzorce často nepatří jen nám

Další důvod opakování leží za hranicí našeho osobního příběhu.
Některé reakce si neseme z rodiny:

• loajalita k jednomu z rodičů,
• opakování bolesti předků,
• převzetí úkolu nebo emocí, které nebyly naše,
• snaha dokončit něco, co v systému zůstalo nedokončené.

V takových situacích nejde o “chybu v charakteru”, ale o nevědomou loajalitu, která se snaží něco v rodinném systému vyrovnat.

4. Dokud vzorec nenajde své místo, vrací se

V konstelaci se vzorec ukáže fyzicky přes naše tělo. Až když:

• uvidíme, komu patří,
• pochopíme, co se snažil chránit,
• a dáme mu správné místo,

teprve tehdy ztratí potřebu se opakovat. Tělo pustí, co není jeho, a začne tvořit novou, zdravější reakci.

Tři jasné signály v konstelacích, které odhalují, co se v člověku skutečně děje

Rodinné a systemické konstelace mají jednu fascinující vlastnost: pravda se v nich neukazuje přes myšlenky, ale přes postoj těla, pohyb, vzdálenost a napětí v prostoru.
A právě díky tomu je možné uvidět vzorce, které v běžném životě přehlížíme nebo které se snažíme pochopit čistě hlavou – a nejde to.

V konstelacích se tyto vzorce objevují typicky ve třech formách:

1. Dynamika opakování – tělo udělá to, co zná

Úplně první signál je často nejméně nápadný. Postupně se vytvoří situace, které znáš ze života. Tělo je prostě opakuje. Bez ohledu na věk, zkušenosti, racionální vhledy nebo afirmace.

• Někdo automaticky ustupuje, i když nechce.
• Někdo stojí až příliš blízko, jako by potřeboval kontrolu nebo jistotu.
• Někdo “zmizí”, nedokáže zůstat přítomen.
• Část systému je odsunutá stranou, jako by nepatřila.

A to je první okno do příběhu.
Všechno, co se opakuje, má svůj důvod – a konstelace to nechává promluvit.

2. Neviděné místo nebo vyloučení – Kdo chybí?

Druhý způsob, jak se vzorec v konstelaci ukazuje, je moment, kdy něco v poli není vidět. Konstelace pracuje i s tím, co je nepřiznané nebo odříznuté.

Často vyvstanou otázky:

• Koho potřebuju vidět, abych byl/a celistvá?
• Za koho nesu břemeno, které není moje?
• Komu vlastně patří moje reakce, můj strach, můj vztek?

V konstelacích se ukáže, kdo byl zapomenutý a koho potřebujeme do systému přidat – může to být potracené dítě, předek, bývalý partner, někdo z rodiny, kdo byl vytěsněn. Jakmile má každý své místo, energie se uklidní a vzorec se rozpojí.

3. Emoční pravda – tělo ví víc než hlava

Třetí rovina je nejhlubší. Konstelace nepracuje s příběhem, který si o sobě říkáme, ale který žije v našem těle. Když postava v poli začne vnímat strach, tlak na hrudi, úlevu, tíhu nebo potřebu jít směrem k někomu, není to náhoda, není to herectví. Je to živá reakce systému.

A právě proto je výsledek často až překvapivě jednoduchý. V konstelaci se něco uvolní, někdo se postaví jinak, přijde věta, která má sílu vše změnit.
Tělo se nově nadechne – a to je hlavní moment změny – nejde o intelektuální pochopení nýbrž o pochopení v celé naší bytosti a zejména v našem těle.

Proč to funguje?

Protože konstelace vytváří bezpečný prostor, ve kterém:

• se uvolní kontrola hlavy,
• opakovaný vzorec dostane svůj tvar
• a člověk může uvidět pravdu, kterou si dlouho nepřipouštěl.

A když se vzorec ukáže, můžeme s ním konečně přestat bojovat – místo toho ho uznáme, dáme mu prostor a dovolíme mu změnit se.

Když se ve vztazích něco opakuje, není to náhoda – je to pro nás SIGNÁL ke změně. Konstelace jsou osvědčená metoda, jak uvidět, co se na hlubší úrovni děje a co potřebuje, abyste starý vzorec mohla pustit.

Pokud chcete uvidět svůj vzorec v bezpečném prostoru, můžeme to společně projít v individuální konstelaci. Individuální konstelace dělám osobně v Praze a pokud jste z daleka, mám je vyzkoušené i on-line. Přihlásit se můžete zde.