Na 2. konstelaci Jitka přichází po cca 1,5 měsíci. V minulé našla ke konci konstelace podporu, lásku a útočiště u svého otce. Dnes by chtěla svůj vztah s otcem ještě posílit. Tatínek je 5 let po smrti a ona vnímá, že ji chybí jeho vřelý vztah k ní. Nikdo tu pro ni není tak, jako byl kdysi on. Cítila od něj vžy podporu a lásku. 
Mluvíme o tom, jak se věci vyvijely po minulé konstelaci. Říká, že jí minulá konstelace pomohla, že ji došlo mnoho věcí a souvislostí. Ráda by se posunula ještě dál. 

Domlouváme se na záměru konstelace. Jitka ho popisuje jako získat sílu od svého táty. Nabizim jí, že bychom mohly dát zaměr širší, získat sílu od předků a uvidíme, kam nás to zavede. Jitka souhlasí. 

Zástupci v konstelaci: Jitka, máma a táta. 

Jitka se pustí do výběru předmětů za zástupce sebe, tátu a mámu. Vybírá je intuitivně a pokládá na místa, jak to cítí. Tátu položí blízko sebe. Popisuje to později, že jí leží u srdce. Maminka je opodál od jejího ucha. Vybrala za ní slepičku. Později to popisuje jako "máma mi kdáká do ucha, co mám dělat". Inu náhody neexistují 🙂. Dnes mi to přišlo intuitivně užitečné se optat, co klientka po rozestavení vidí a vida ukázaly se hlubší uvědomění..
Jdu si jako konstelářka stoupnout postupně do všech zástupců v konstelaci a vnímám, jak se kde cítím, pak se posadím ke stolu. Díváme se na konstelaci a po chvíli poprosím Jitku, jestli by se mohla postavit do konstelace za sebe. Jitka se postaví a nalaďuje se na to, co se děje. Zavírá oči a já vidím jak se trochu kolíbe okolo své osy. Říká, že ji to táhne k tátovi. Vstupují do pozice otce a nechávám na sebe konstelaci působit. Také mám impuls zavřít oči a cítím, jak se na mě přenáší pohupování Jitky. Jitka to vystihuje jako pocit nestability. (Jako konstelářka vnímám, že houpání už tu v minulé konstelaci bylo a je za ním něco ukryto. co se chce ukázat.) Houpe se to s Jitkou trochu dokola. Stejně pocity mám i já. Otevřeme oči a díváme se vzájemně do očí. Probíhají v nás obou různé pocity. Jako otec se necítím dobře a vnímám že na dceru se dívám, aby mi pomohla. To není zdravý rodičovský postoj. Ideální by bylo, kdybych tu dokázal stát jako rodič s podporou pro své dítě. Ale je zcela v pořádku, jak to nyní mám, v konstelaci potřebujeme uznat pravdu.  Změna je pak vždy možná. Jsme lidé, co se učí - celýživot :-).

Jako otec mám v sobě neklid a potřebuji ho rozchodit. Stavím se dál od dcery a mám impulzy točit se okolo své osy, zkouším to, jak mě to táhne, stále mi však není pohodově. Jako terapeutka vím ,že si mám jít hledat jiné místo, kde by mi bylo lépe. Nacházím ho v tuto chvíli daleko od dcery Jitky. Až v rohu místnosti. Díváme se do očí, nemám už tendenci se kolibat ani točit. Jako terapeutka si všímám, jak je Jitka nestabilni a mírně krouží kolem své osy. Vidím, že má chodidla blízko u sebe. Navrhuji ji, zda se chce posadit. Říká, že by se posadila, ale nohy jsou takové ztuhlé a úplně ji to nedovolí. Navrhuji další možnost, která by ji mohla pomoci, zda by bylo pohodlnější dát chodidla na šířku boků. Souhlasí a se změnou si přijde stabilnější. 
Díváme se do očí a je v nás trochu více klidu. Jitka začíná vnímat, o co jde a říká, že se cítí strašně sama. Navrhuji ji, aby uznala pravdu a řekla otci: Chybíš mi. Pokyvuje hlavou, ale je to pro ni v tu chvíli ještě těžké vyslovit, zadrhává se jí hlas v krku a spouštějí slzy. Říkám, ať slzy pustí, že je to v pořádku. Projdou jí emoce a Jitce se uleví. Jako konstelářka vnímám, že budeme potřebovat ošetřit, že tatínek před 5 roky zemřel. Že se s tím ještě ne zcela vyrovnala. 

Lehám si před Jitku na zem na záda, jako její otec. Jitka pláče a říká že tátu moc milovala a že ji moc mrzí, že už tunení. Nabízím Jitce harmonizující věty a ona je opakuje: "Tati chybíš mi. Bolelo mě a bolí, že jsi odešel." A ještě několik dalších vět k usmíření. Trvá to ani ne 5 min a Jitka pociťuje velkou úlevu a vděčnost za to, kolik krásných let mohla s tatínkem strávit a jaký měli krásný vztah. Cítí a řiká: "Na vždy zůstaneš v mém srdci." Je to pro ni velmi hluboké a ulevující. Zůstáváme s tím a necháváme doznít.

Až Jitka vše vstřebá, vystupuji z role otce (zůstává po mně plyšák jako zástupce), jdu se posadit ke stolu a ptám se Jitky, jak jí je. Pociťuje smíření, vděk a velkou úlevu. Ještě chvíli zůstává v konstelaci a pak pomalu konstelaci ukončujeme a já uklízím předměty z konstelace. Jitka mezi tím už vstřebává konstelaci u stolu se skleničku vody.

Nemusíme ani moc mluvit. Obě cítíme, jak hluboké to bylo. Po ujištění, že se Jitka cítí dobře a že zavolá, kdyby bylo potřeba něco dopracovat se pomalu loučíme. Říká, že už teď cítí, jak se jí ulevilo. A vnimá, že zážitek bude ještě pár dnů vstřebávat a že to je v pořádku, že tak to má být. Cítí se o dost lehčeji a je ráda, že přišla. 

Na Jitce oceňuji s jakou odvahou do konstelací šla. Jak je otevřená tomu, co přichází a nebrání se v bezpečném prostředí pustit své emoce. Říká, že to je jen chvíle nepohody a za to, jak se jí pak uleví a líp žije, to moc stojí. 

___________________________________________________________________________________________________________

Chci dodat, že konstelace nezobrazují realitu. Představují jakousi metaforu, co konkrétní klient potřebuje vidět/vnímat právě TADY a TEĎ. Zobrazují jakýsi náhled na něco, co je teď připraveno k řešení. Tento náhled klient může nebo nemusi chtít zpracovat ke svému růstu. Ukazuje se, že pokud klienti, od toho, co se ukazuje k řešení, neutíkají a jsou ochotni s tím, co v konstelaci ukazuje BÝT (třeba jen z pozice, kdy se dívají na konstelaci od stolu) a otevřít se tomu, ulevuje se jim, cítí se líp a také se jim v životě následně lépe daří. Nevíme, jakým mechanismem konstelace fungují, vypadá to, že vše na světe je propojeno a dá se harmonizovat.  

___________________________________________________________________________________________________________

Občas se mě klienti ptají, jestli mě stání v konstelaci nezatěžuje. Vůbec ne, pocity, případně pláč přichází a odchází a mohu vnímat, jak k životu patří. Měla jsem to tak od začátku a naopak vnímám to obohacení a sílu života. A pokud se daří vztahy v systému harmonizovat, je to krásné a přínosné jak pro klienta tak i pro mě. 

___________________________________________________________________________________________________________

Konstelace jsou velmi silná metoda a doporučuji k nim přistupovat s velkým respektem a pokorou. Pracujeme tu s něčím větším než jsme my sami! Technika vypadá  možná na první pohled jednoduše, že s trochou intuice se do jejich stavění můžete také pustit, ale opak je pravdou. Je potřeba hodně zkušenosti a rozvinuté vnímání a kvalitní výcvik, abyste mohli začít konstelace stavět jako terapeut. Rozhodně je nezkoušejte stavět si doma sami nebo s kamarádkou/kamarádem. Jdou do hloubky a mohli byste všem zúčastněným vážně ublížit!