Připravila jsem pro vás Slovníček pojmů praxe Tekutinové tělo - věřím, že vám pomůže se v praxi lépe orientovat a porozumět jí. Na této praxi je úžasné, že je stále co objevovat a nikdy nebudeme u konce :-).

♦ Tekutinové / tekuté tělo (Fluid Body)

Pohled na lidské tělo nikoliv jako na pevnou, mechanickou konstrukci (kosti a svaly), ale jako na živý, z 60–90 % vodní systém. Tekuté tělo je stav, kdy jsou naše tkáně plně hydratované, pružné a schopné volného vlnivého pohybu bez vnitřního napětí a rigidity. Tento stav jsme zažili jako embrya v lůně a buňky si na něj pamatují. V praxi se na tento stav rozpomínáme.

♦ Otevřená pozornost (Open Attention / Wide Focus)

Způsob vnímání, kdy se nesoustředíme na jeden konkrétní bod, cíl nebo problém (těsná pozornost), ale rozprostřeme svou vnímavost do celého těla. Je to stav bez hodnocení, posuzování a očekávání – jednoduše pozorujeme to, co se právě v těle děje.

♦ Integrace (Integration)

Závěrečná a nepostradatelná fáze praxe (nebo ponoru), ve které tělo po mikropohybech, fludním pohybu a zvučení zůstává v úplném klidu a tichu. 

Během integrace neděláme žádný pohyb ani vyvolaný dech. Je to čas, kdy nervová soustava vstřebává proběhlou zkušenost, ukladá nová tělesná schéma a propojovací dráhy do mozku a rovná nově uvolněnou energii. - Bez fáze integrace by změny proběhlé v tkáních zůstaly jen letmým zážitkem. Teprve v tiché integraci si tělo nový stav uvolnění a tekutosti trvale „zaznamená“ a přijme za svůj.

♦ Mikropohyb (Micro-movement)

Drobné, organické, často nevzorcové a pouhým okem téměř neviditelné pohyby vnímané zevnitř těla. Mikropohyb je tak jemný, že nevyvolává obranné reflexy nervové soustavy (napínací reflex) a umožňuje uvolnit hluboká napětí u páteře, v pánvi a fasciích, na která se velkým pohybem nedostaneme.

♦ Fluidní / tekutinový pohyb (Fluid Movement)

Přirozený, organický pohyb vycházející z vlnění a přelévání vnitřních tekutin a z pružného klouzání fascií, nikoli ze silového zatínání svalů. Fluidní pohyb nemá předepsaný tvar ani neklade tlak na výkon; využívá měkké spirály, osmičky a vnitřní impulsy, které hydratují tkáně a navrací tělu přirozenou pružnost a lehkost tam, kde dříve vládla ztuhlost.

♦ Ponor (Dive)

Souvislá časová fáze praxe (obvykle v leže, sedu), kdy se účastník praxe po uvolnění těla i dechu, rozvlnění mikropohybu či fluidního pohybu a použití zvuku plně ponoří do vlastního vnitřního světa. Během „ponoru“ vypínáme lineární myšlení, nepoužíváme předepsané cviky a necháváme tělo, aby se pohybovalo tak, jak samo potřebuje.

♦ Sekvence (Sequence)

Vědomě poskládaná řada specifických dechů, zvuků a pohybových impulsů, kterou lektorka nabídne na začátku praxe. Sekvence slouží jako „klíč“ nebo pozvánka pro tělo – otevře konkrétní téma (např. uvolnění šíje, pánve nebo páteře) a navede vás do hlubšího ponoru (Dive).

♦ Postupné rozvíjení tekutosti / Vrstvení praxe (Layering of Fluidity)

Stav tekutinového těla se neobjeví lusknutím prstu – dostáváme se do něj postupně, vrstvu po vrstvě, jako když se loupe cibule.

„Do tekutinového stavu se nedostaneme tlakem. S trpělivostí a respektem dovolujeme tělu, aby samo a bezpečně odkládalo jednotlivé vrstvy napětí – od povrchového svalového stažení až k hlubokému tekutému jádru.“

♦ Zvučení do těla (Sounding)

Využití vědomé vokalizace (vydávání specifických tónů, zvuků, dechových zvuků) při výdechu. Zvuk funguje jako vnitřní mikromasáž a akustická vibrace, která prostupuje tělesnými tekutinami a rozechvívá i hluboko uložené fasciální bloky.

♦ Ozvěna / Dozvuk (Echo)

Fáze ticha, která vždy následuje bezprostředně po zvučení. V této fázi neděláme žádný zvuk, pouze nasloucháme a vnímáme jemné doznávání vibrace a další vjemy: např. teplo, mravenčení nebo vlnění, kterým tělo na zvuk odpovídá. Zpočátku praxe nemusíme tyto vjemy vnímat, s praktikováním se tato dovednost rozvíjí.

♦ Fasciální síť (Fascial Network)

Spojitá síť vazivových blan a tkání, která obaluje a propojuje každý sval, kost i orgán v těle. Je naším největším smyslovým orgánem. Zdravá fascie potřebuje k pružnosti hydrataci a jemný pohyb; v chronickém stresu vysychá a slepuje se.

♦ Embryologická paměť (Embryonic Memory)

Vnitřní buněčná vzpomínka našeho těla na dobu vývoje v děloze matky, kdy jsme existovali jako čistě tekutá forma bez kostí a pevného napětí. Praxe Tekutinové tělo tuto paměť aktivuje a pomáhá tělu rozvzpomenout se na svou původní tělesnou inteligenci a zdraví.

♦ Bezpečí (Somatic Safety)

Stav nervové soustavy, kdy dochází k přepnutí z režimu boj/útěk (sympatikus) do režimu odpočinku a regenerace (parasympatikus). V praxi Tekutinové těleo ho dosahujeme zjemněním pohybu, stimulací vagového nervu a opuštěním tlaku na výkon.

♦ Zpomalení (Slowing Down)

Záměrné extrémní zpomalení tempa pohybu i myšlení. Když zpomalíme pohyb na hranici viditelnosti, mysl ztrácí možnost kontrolovat výsledek a řídit ho ze zvyku. Zpomalení je branou do podvědomých vrstev těla.

♦ Uzemnění / Ukotvení (Grounding & Rest)

Schopnost plně odevzdat váhu svého těla gravitaci a podložce. Teprve ve chvíli, kdy tělo cítí pevnou oporu pod sebou, může bezpečně pustit svalový pancíř a otevřít se tekutosti.

♦ Vlna (Wave)

Základní, přirozený pohybový vzorec tekutinového těla. Vlna probíhá páteří nebo tkáněmi bez přerušení a nepochází z vůle svalů, ale ze spontánního přelévání vnitřních tekutin a dechu.

♦ Následovat tělo (Following the Body)

Schopnost vědomě předat vedení pohybu samotnému tělu a opustit vedení hlavou. Následovat tělo znamená neporoučet mu, jak má pohyb vypadat nebo co má dělat, ale s otevřenou pozorností naslouchat jeho vnitřním impulsům, potřebám a mikropohybům a dovolit jim, aby se svobodně projevily bez hodnocení, korekce nebo snahy o výkon.

♦ Tekutinové pole (Fluid Field)

Stav, kdy přestáváme vnímat tělo jako uzavřenou skládačku a začínáme ho vnímat jako otevřený systém v neustálé interakci s okolím.

• Biologická kontinualita: Naše tělo není oddělené od prostředí. Neustále s ním vyměňuje tlak, dech, tekutiny i mikrovibrace (opora země, gravitace, vzduch).
• Změna prostorového vnímání: V hlubokém zklidnění mozek mění mapování hranic těla. Opouštíme svalové stažení a začínáme vnímat prostor uvnitř i kolem nás.
• Koregulace: Naše nervové soustavy na sebe navzájem reagují. Společný prostor vytváří bezpečí, ve kterém tělo snáze pustí obranné napětí.

♦ Neutrální stav (Resting State / Neutral)

Mezistupeň během praxe, kdy tělo spočívá v klidu mezi jednotlivými mikropohyby nebo sekvencemi. V tomto stavu nevytváříme žádný impuls, pouze dovolujeme nervové soustavě, aby integrovala proběhlé změny a regenerovala.

♦ Somatické rozpojení (Uncoupling / Unpatterning)

Proces, při kterém tělo rozbíjí zafixované, automatické pohybové a emočně-tělesné vzorce (např. zvyk automaticky zatnout ramena při stresu). Pomocí nevzorcového mikropohybu se tyto vzorce uvolňují a mozek vytváří nová, zdravější spojení.

♦ Tvary dechu (Breaths / Breath Forms)

V praxi Tekutinové tělo neexistuje jen jeden „správný“ dech. Pracuje se s mnoha různými tvary dechu (např. jemné foukání, nasávání, přerušovaný výdech, dech s otevřenými ústy), z nichž každý jiným způsobem masíruje vnitřní orgány a mění tlak v trupu.

♦ Nechat tělo, aby se samo hýbalo (Spontaneous Movement)

Stav hlubokého uvolnění a důvěry, kdy pohyb nevymýšlíme v hlavě, ale dovolujeme mu, aby vyvstal sám zevnitř těla. - V běžném životě pohyb organizujeme skrze vůli, představy a příkazy z mozku. Když ale mysl utichne a poleví v kontrole, tělo aktivuje svou vlastní inteligenci a autonomní impulsy. Pohyb pak nevzniká jako reakce na povel, ale jako přirozená potřeba tkání uvolnit napětí, nadechnout se, protáhnout nebo přelít váhu.

Odpoutání od kontroly: Přestáváme být tím, kdo pohyb řídí, a stáváme se tím, kdo mu pouze naslouchá a umožňuje ho.

Tělo přesně ví, kde je ztuhlé a jaký mikropohyb, chvění nebo spirálu potřebuje k úlevě – pokud mu v tom nepřekáží naše představivost o tom, jak by měl pohyb „správně“ vypadat.

Je to přechod od principu „já hýbu tělem“ k prožitku „jsem hýbána / pohyb mnou protéká“.