Sebeláska

Ing. arch. Anna Hanuš Kuchařová

Sebeláska je o rozhodnutí a disciplíně

Pozoruji sílu sebelásky už 10 let na svém muži. Člověk, kterého znám nejlépe na světě je pro mě v tomto ohledu neutuchajícím zdrojem inspirace. Vidím na něm, jak jeho upřímný láskyplný vztah sám k sobě ovlivňuje celý jeho život. Vztahy, práci, zacházení s časem a energií. Jeho láska k sobě samému mu dává možnost být velkorysý. Nepotřebuje za každou cenu mít pravdu nebo vyhrát. Ani nepotřebuje vděk za svou nezjištnou pomoc. Jeho ego nepotřebuje sytit, protože jeho sebehodnota je konstantní. Necítí se sám před sebou o nic lepším člověkem, když pomáhá druhým. Ale necítí se ani o nic horším člověkem pokud udělá chybu.
Jdu uvnitř sebe stejným směrem jako on. Po své ženské cestě. Sebeláska je z mého pohledu velmi komplexní. Je v ní obsažena upřímnost sama k sobě, přijetí, odvaha, disciplína, schopnost hledat a nalézat skryté poklady, schopnost dovolit nepředstavitelné. Nezkalený pohled do nitra i do minulost a přijetí všeho, co se tam nachází. I toho, co se mi hnusí. Protože všichni máme svou temnou stránku. Dobrou zprávou je, že s ní můžeme pracovat. Pro takovou práci je mnoho nástrojů a integrace našich stínů je podle mě něco, co nás provází od zrození do smrti. Ale smyslem života není nimrat se v tom špatném. Za mě je smyslem života objevovat, kdo jsem a co je můj "úkol". A k tomu je právě třeba té odvahy, disciplíny a schopnosti dovolit nepředstavitelné. Za jeden život se dá zažít neuvěřitelně mnoho lásky a radosti a velkou část z toho držíme ve vlastních rukách. Tedy přesněji v tom čemu dáme svou pozornost, energii a lásku.

Míša Cusan

Když začneme CÍTIT naše tělo a především to, jak přesně a rychle působí naše myšlenky na naše tkáně, nezbývá nám než opravdu změknout, tedy tak trochu ztekutět a to především v našich myšlenkách. Je to otevřený, receptivní, přijímající stav - předpokládá to ovšem už určitou úroveň rozlišení, dotek s vnitřními pocity co ano, co ne a vědomí si svých hranic na své cestě.

Láska je odpovědí. To, co tělo pak může cítit, je jemné chvění Lásky všude a to i v těle...

V podstatě je to dostávání se do hlubší úrovně, které je méně viditelné, méně nápadné, ale i tak je to dost transformační, že si to žádá svůj čas, svůj prostor a svou energii. Je to moment, kdy je chuť se stáhnout ze společnosti, protože tato část vnitřního procesu potřebuje klid pro vnímání oněch jemných vnitřních nuancí. Někdy pak mohou přijít i pocity osamocení, které ovšem rychle mizí při ponoření se či spíše propojení do hloubky. Je pak také zajímavé pozorovat tendence mysli či ega, jak se pocitům osamocení brání všemi jinými způsoby než ponořením se do další úrovně a hloubky.