Příběh klietky - Jsem příliš citlivá

Popsala jsem pro vás další příběh individuální konstelace na téma Jsem příliš citlivá a chci harmonizovat vztahy v původní rodině. 

Klientka (budeme ji říkat smyšleným jménem Jana) přišla s tím, že by ráda změnila svou přílišnou citlivost a podívala se na svou původní rodinu a vylepšila v ní vztahy.

První sezení jsme pracovaly na citlivosti přes emoce metodou EFT (techniky emoční svobody). Nyní je 2. sezeni a Jana hlásí posun, EFT jí hodně pomohlo. Slzy v očích měla minulý týden v komunikaci s lidmi pouze 4x, což je úspěch. Na dnešním sezení jsme se domluvily na konstelaci. Klientce se od minulého sezeni citlivost zlepšila a nyní chce hlavně postavit svou původní rodinu a ozdravit v ni vztahy.  Je to první konstelace Jany a proto se domlouváme, že jako hlavní záměr bude harmonizace rodinných vztahů a pokud to bude vhodné, přidáme do konstelace i citlivost a podíváme se na ní.

Zástupci v konstelaci: Jana, její táta a máma. Později přibývá Janina babička a dědeček z otcovy strany. Další zástupce je "otcovo srdce". Pak přibývají ještě Janina babička a děda z maminčiny strany a také otčím. Poslední je do konstelace přidána "citlivost". 

Jana staví nejprve zástupce z předmětů za sebe,tátu a mámu. Vybírá a rozestavuje je v prostoru podle své intuice. Po té se jde posadit. Vstupuji jako konstelářka do konstelace a nacituji se na každého zástupce. Po té si jdu takíé sednout a díváme se na konstelaci.

Následně požádám Janu, aby se postavila do konstelace na své místo. Tátu a mámu má za zády, první jeji impuls je, že potřebuje jít dál od nich o 1 krok. Tam se cítí jistější, ale není to ještě ono. Nechce se jí otočit na rodiče. Ptám se s kým by chtěla harmonizovat svůj vztah dříve. Říká otec. Stavím se do role otce. Jana se ke mě otáčí. Díváme se do očí. Jako otec moc dceru nevnímám. Není mi na mém místě úplně klidně. Dcera zavnímá, že se ode mne potřebuje posunout dál. Cítí od otce moc jeho energie. Dále od něj je jí daří lépe. Díváme se dále do očí. Cítí ještě moc energie od otce, je to však již snesitelnější. Navrhuji (jako terapeutka) Janě, aby si vyzkoušela sednout si, zda se bude cítit líp. Sedá si a je jí volněji. Jako otec se téměř ošívám, necítím se na svém místě ok. Zkusím za sebe dát otcovu matku a otce (babičku a dědečka Jany). Zůstat před nimi ale nemohu, cítím, že na to s nimi nemám dost dobrý vztah. Posouvám se tedy stranou na okraj  konstelace. Otáčím se pak ke konstelaci zády, tak je mi klidněji.

Za zády však stále cítím, že mě jako otce něco tíží. Pomalu začínám vnímat, jak moc mě bolí srdce. Otáčím se čelem do konstelace. Srdce mě tíží a já hledám, jak si ulevit. Přecházím sem a tam. Jana se na vše dívá a říká, že je s tím ok. Jako otce mě nakonec napadá "vyndat srdce z těla" a dát ho opodál sebe. Beru blízký předmět, dávám si ho k srdci a impuls vyndat zástupce za srdce mimo sebe se mi potvrzuje. Učiním tedy jakési symbolické vyndání svého srdce mimo sebe. Účinek ihned vnímám, výrazně se mi ulevilo. Nyní se se mohu už klidnější dívat po konstelaci.  (To je dobré znamení, že je zástupci lépe. O to se v konstelaci snažíme, aby zástupci našli své místo, kde se jim lépe daří.)

Jako konstelářka cítím, že nyní bude vhodné abych vstoupila na místo babičky (matky otce). Vystupuji z role otce a po chvíli vstupuji na místo zástupce za babičku (se souhlasem Jany). Babička ihned otáčí svůj pohled na syna. Cítí tíhu, je jí moc líto, že syn musel své srdce dát od sebe dál, že není jeho součástí. Vnímám lítost. Říkám synovi harmonizační věty: Je mi líto, jak to máš. Lépe jsem to neuměla. Pak říkám ještě: Lépe jsme to neuměli. Tak to cítím za sebe i manžela (dědu Jany). Vnímám po té z pozice babičky, že já i syn se cítíme líp. Teď už se mohu podívat na vnučku Janu. Cítím k ní velký cit. Říkám ji: Mám tě moc ráda. Jana se usmívá a říká: Mám tě také moc ráda. Ptám se: Mohu jít k tobě blíž? Jana kývá. Trochu se posunu blíže. Cítím, že vztah babičky a Jany se prohloubil. 

Nyní jako terapeutka vnímám, že se mám postavit do role mámy Jany. Ta je trochu smutná a ráda by měla u sebe rodiče. Beru polštáře a v roli mámy si je dávám za sebe zástupce své matky a otce (Janina babička a dědeček z matčiny strany). Není ale pro mě úplně ono, cítit své rodiče v zádech. Jana říká, že máma vyrůstala s otčímem. Otáčím se k rodičům a dívám se na ně. Postupně vnímám, že je důležité dát do konstelace i otčíma. Nejvíc mě jako matku Jany začne zajímat můj biologický otec. K tomu si nakonec pokládám hlavu, je mi u něj dobře. Později se zvedám a uvelebuji se s ním v zádech. Ulevilo se mi vidím kostelaci jasněji, což je dobré znamení.

Jako terapeutku mě nyní napadá přidat do konstelace citlivost. Ptám se Jany jestli můžeme. Jako máma vybírám intuitivně za citlivost plyšáka tučňáka a stavím ho doprostřed konstelace. Ptám se jako konstelářka Jany, co se u ní změnilo. Jana říká: Ten tučnák se mi moc nelíbí. Vnímám, že i mě jako matce Jany se mi tučňák=citlivost nelíbí. Obě citime, že by měl být dál. Postupně ho stavím dál a dál. Po několika pokusech stojí tučňák otočen zády k nám u dveří. Jana říká své: "Doufám, že snad někdy odejde (těmi dveřmi). Nojo ale citlivost je potřeba, tak nevím, co s tím." Jako terapeutka ji ujišťuji, že je citlivost opravdu potřeba, ale přijmout ji a umět s ní zacházet je kus cesty. Teď je to jak je a je tov pořádku. I já jako máma cítím, že jsem nervozni, když tu tučňák=citlivost je, byť je až u dveří. Navrhuji citlivost dát zatím za dveře, abychom mohly dál pracovat, s tím, že obě víme, že tam citlivost je a budeme s ní počítat. S Janou se na tom shodneme, s tučňákem za dveřmi se nám ulevilo.

Mohu se už s klidem obrátit k své dceři Janě a dívat se jí do očí. Cítím lásku. Říkám Janě: Mám tě moc ráda, záleží mi na tobě. Jako konstelářka se Jany ptám, jak se cítí. Jana říká: Smutně. (Maminka je 2 roky po smrti, takže pocit smutku je tu zcela oprávněný a zdravý.) Jana má chuť se mamince jemně uklonit, jako konstelářka jí to moc doporučuji. Jako maminka cítím, že mi to otvírá srdce a dělá hluboce dobře. Pokora je v konstelacich léčivá moc.

Budu se těšit na spolupráci s vámi!