Příběh klienta - Chci zlepšit vztah s partnerkou

Klienti se mě často ptají, jak konstelace probíhá a jak funguje. Sepsala jsem proto průběh jedné individuální konstelace na téma partnerské vztahy. Zainteresované osoby z popisu rozhodně nepoznáte - důvěrnost je při mé práci samozřejmostí.

Každá konstelace je hodně jiná a někdy je potřeba pracovat více s klientem. V této konkrétní konstelaci  naopak většina práce probíhala u matky klienta. Také v konstelaci nepopisuji komunikaci, která probíhala. Spíše popisuji konstelaci pocitově.   

____________________________________________________________________

Přichází mladý muž (budeme mu říkat smyšleným jménem Petr) a rád by posunul své partnerské vztahy. S partnerkou jsou 3 roky, a mají už trochu okoukaný vztah. Soužití jim po 3 letech, jak už to bývá, trochu zevšednělo. Partnerka by už ráda děti, má už svůj věk a jeho to zaskočilo. To bylo cca před půl rokem. Vnímá, že se od té doby od sebe vzdalují a komunikace někdy není ono. Má pocit, že partnerka se cítí od té doby odmítnuta a občas mu to dá i nepříjemně najevo. On není schopen se rozhodnout, ano už chci vlastní dítě. Jsou tam najeká ale ... a cítí na sebe tlak. Také vnímá, že někdy je radši jinde než doma.

Hledáme společně zadání konstelace. Rád by si v sobě věci ujasnil a zpracoval si také své dětství, které bylo sice spokojené, měl krásný vztah s dědečkem i babičkou, máma s tátou ale na něj neměli moc času. Chybělo mu, že nejezdili s rodiči na žádné výlety a neměl s nimi skoro žádné zážitky, moc mu toho v životě neukázali. Dalo by se říci, že s rodiči byla nuda. Rád by se cítil s partnerkou víc v pohodě a zvládal život více z nadhledu. Nad něčím dokázal mávnou rukou a neřešit malichernosti. 
Také by se rád trochu usadil a neměl tendence být tolik mimo domov. Hodně cestuje, bere to trochu jako kompenzaci k dětství, kdy nikam nejezdili, uvědomuje si však, že trochu z domu asi i utíká.

Bavíme se o partnerských vztazích a mužském a ženském principu a o tom, jak ženy ke vztahům přistupují. Že jsou více emoční a cyklické, ovlivněné svým menstruačnim hormonálním cyklem. Klient říká, že slyšel, že ženy jsou proměnlivé a může tak mít doma vlastně 4 různé ženy. Přikyvuji a usmívám se, že o tom ví :-). Připojuji, že ženy také své muže trochu testují, evolučně potřebuji najít partnera, který zabezpeči je i jejich děti a bude stabilní. Také si povídáme o tom, že je důležité znát sám sebe a vědět, co od partnerství chceme. To platí pro ženy i muže.  Také si připomeneme, že má-li vztah dobře fungovat je důležité na něm pracovat. Se vztahem je to jako se zahrádkou - pokud se neudržuje zarůstá plevelem a není taková, jakou bychom chtěli.

Když krátce probereme, co je k tématu důležité, ujasňujeme si, co Petr od dnešního sezení / konstelace očekává. Domlouváme se, že pro něj jako první konstelace bude vhodné se postavit jeho původní rodinu a podívat se, co se tam děje a jak tam můžeme vztahy více zharmonizovat. Pomůže mu to i v partnerstvi. Pokud to bude vhodné, přidáme do konstelace případně jeho partnerku později. (Pro jiného klienta může být téma 1. konstelace úplně jiné než stavět původní rodinu.)

Zástupci v konstelaci: Petr, jeho matka a otec. Později přidáváme babičku a dědečka z matčiny strany. Nakonec přidáváme Petrovu přítelkyni a Petrův život.

Petr se pouští do konstelace a rozestavuje do prostoru podle svých pocitů zástupce (plyšáky nebo předměty z poradny) za svou původní rodinu. Sebe, mámu a tátu. Po té si sedá a dívá se na pole dění. Vstupuji do konstelace a vnímám, jak se na pozicích zástupců cítím. Postupně obcházím každého zástupce a nechávám na sebe místa i celou konstelaci působit. Pak poprosím Petra, aby se postavil do konstelace na místo sebe a vnímal, co se děje a jak se cítí. (Jindy pracuji na místě klienta v konstalaci ze začátku já jako terapeut. Dále se každá konstelace rozbíhá již zcela individuálně.

Klient toho na svém místě tentokrát moc nevnímá a říká, že se cítí normálně. Ptám se jestli, chce zůstat na vybraném místě nebo by se raději přesunul jinam. Raději zůstává. Mezitím bedlivě pozoruji, co se děje a co mě upoutá. Mimika, energie, pohyb, pnutí, tendence, myšlenka či případně slova Petra, pokud zrovna komunikujeme. Spíš se, ale naciťujeme a jsme s tím, co se právě děje. Pro někoho je nacitovani zprvu těžké, ale klienti se běžně rychle učí.

Nechávám se konstelací oslovit a jsem zcela otevřená čemukoliv, co přijde. Bez předpokladů, domněnek a posuzování. Po chvíli Petr říká, že má pocit, že ho to táhne možná trochu dozadu, ale že neví. Navrhuji: Zkuste se posunout dozadu a vnimejte, jak se tam cítíte. Petr se posouvá a zůstává pak raději víc vzadu. Dívá se na rodiče a já se ptám, ke komu má blíž. Říká k mámě a já mám impuls, že s ní budeme pracovat. Ptám se, jestli se moho postavit jako zástupce se za jeho matku. Petr souhlasí. 

Na místě mámy vidím jen syna, manžela vůbec nevnímám. Pohled na syna ale není "zdravý" pohled na syna z pozice rodiče, spíš bych u něj hledala pomoc pro sebe. Díváme se synem do očí a necháváme probihat, co se děje, nijak to neposuzujeme. Vedu klienta k primárním pocitům. Cítím časem, že mi není úplně lehce. Rozhlížim se, co to asi tak způsobuje. Těžko říci, vnímám, že jsem trochu nepřítomná a točí se mi hlava, nepohodlí se mírně stupňuje a začínám popocházet sem a tam. Vnímám, že na žádném místě se necítím úplně ok. Je to jen mírné, před 10ti lety, kdy jsem začínala s klienty po svých cca 30ti vlastních konstelacích a 2 výcvicich konstelace stavět, bych to nejspíš ani nezaznamenala.

Dívám se na Petra a nabízím mu, zda by mu bylo lépe kdyby si sednul. Říká že neví. Po vyzkoušení zjistí, že se mu ulevilo. Že při stání vlastně vůbec nevnímal, že má stažené hrdlo a že teď je to lepší. Mně se malinko také ulevilo, nic velkého. Začínám pomalu vnímat, že mi jako mámě Petra chybí opora v rodičích, jako bych se cítila trochu ztracená. A tak stavíme po domluvě do konstelace babičku a dědečka z matčiny strany.

Dávám své rodiče za sebe a pozoruji své pocity. Probíhá mnou mnoho různých pnutí, jak to s rodiči bylo, je. Petr vše pozoruje a je vidět, že občas je to pro něj trochu těžké. Upravuji postavení babičky a dědečka a hledám, kde a v jaké poloze, by mi bylo dobře. Mezi tím pozoruji občas Petra a instruuji ho, že kdyby cítil nějakou změnu, aby mi to sdelil.

Konstelace pokračuje a já si jako máma hledám své místo a podle konstelačních pravidel pracuji se svými rodiči. Musím se teď posadit, stát je pro mě náročné. Postupně dávám do pořádku má různá ublížení a pocity. Trochu se mi ulevuje, ale není to ještě ono. Poodstoupim a nechávám také Petra, aby se díval na své prarodiče a vnímal své pocity. To najednou udělá větší změnu v mém vnímání k rodičům a věci se dají do pohybu. Začnou mi téci slzy a já se jim otevírám. Probíhají mnou silnější pocity a věci se rychle mění. Začínám se citit lépe a Petrovi se také ulevuje.

Konečně začínám cítit velkou úlevu a je vidět, že to má pozitivní vliv i na Petra, ani se nemusím jako terapeut ptát :-). Také mu vstupují do očí slzy. (Což je zcela v pořádku, i chlap má právo brečet! Naopak vnímavý a citlivý chlap ženám imponuje.) Oba se cítíme líp a já se mohu konečně lehčeji nadechnout. Mám pocit, že ze mě spadl obrovský balvan. Začínám vnímat dokonce i zástupce manžela a dívám se na něj. Jsem mu vděčná, že máme syna. Postupně začínám být opravdu hrdá na svého syna a pociťovat k němu lásku. Poprvé mu můžu nahlas říci: Mám tě ráda. (Ze začátku konstelace to nešlo a měla jsem, co dělat sama se sebou).  

Budu se těšit na spolupráci s vámi!