Srdce
Další „mozek“ máme v srdci
O síle srdce byly uskutečněny zajímavé výzkumy koherence srdce a mozku prováděné Institutem Heart Math (www.heartmath.org).
Tato organizace zkoumá nervové buňky v srdeční tkáni a jejich součinnost s mozkem, jež je nazývána v ideálním případě koherencí. V závislosti na jejich výzkumech nabízí několik efektivních technik navozujících koherenci a tím pádem snížení stresu.
Techniky a jednoduchá psychofyzická cvičení jsou v mnohém shodné s jógovými technikami. Jejich účinek tkví ve zklidnění a navázání kontaktu s vlastním nitrem pomocí pomoření se do těla, vědomého dýchání apod. Praxe tekutinové tělo jde ještě hlouběji, než tyto techniky.
Co bylo objeveno o „mozku“ v srdci v r. 1991 a publikováno v r. 1994?
Zdroj: J. A. Armour, J. L. Ardell, Neurocardiology, (Oxford University Press) 1994.
Dle současného vědeckého poznání víme, že:
- Srdce vysílá silné elektromagnetické pole do prostoru cca. 1-1,5m, a je silnějším vysílačem než mozek.
- Srdce obsahuje nervové buňky tzv. senzorické neurity (cca. 40.000), které neustále komunikují s naším mozkem, mají schopnost vlastní paměti a říká se jim „malý mozek v srdci“. Jednou z funkcí neuritů je monitorovat srdeční hormony, tepovou frekvenci a informace o krevním tlaku. Informace o těchto látkách se dostávají do mozku. Srdce a mozek tak spolu nepřetržitě komunikují skrze nervový systém a elektromagnetické pole těla. Jde tedy o dynamický komunikační proces, ve kterém vědomí srdce může změnit způsob, jakým mozek zpracovává informace. Tento proces rovněž ovlivňuje proud energie v lidském těle.
- Srdce dokáže nezávisle na mozku cítit, vnímat, učit se, pamatovat si – někteří kardiologové hovoří o vlastní inteligenci srdce.
- Hluboké silné emoční zkušenosti máme uložené v paměti srdce i paměti mozku. Pokud řešíme nějaké trauma jen mozkem (rozumem), nestačí to. (To potvrzuji i ze své psychoterapeutické praxe. Proces léčby je třeba začít v srdci.)
- Nemáme jeden hlavní řídící orgán, ale dva: mozek a srdce.
- Meditace na dech (tzn. zpomalení dechu a zaměření pozornosti dovnitř- tedy k srdci, a ladění se na pocity lásky, klidu, bezpečí nebo vděku) je účinný nástroj, jak srdce a mozek harmonizovat (tzn. synchronizovat při měřitelné frekvenci 0,1Hz) a snižovat tak prudce stresové hormony v těle.
Fyziologické benefity harmonizace (tj. koherence) srdce a mozku při frekvenci 0,1Hz jsou následující:
- je to frekvence, kterou tělo interpretuje jako lásku – v této frekvenci spouští hojení, opravy DNA, pozitivní vliv na telomery (konečky chromozomů), posílení imunity, aktivace enzymů dlouhověkosti (spouští se přes 1300 biochemických reakcí)
- je to ideální stav pro afirmace a transformaci (spojení s podvědomím)
- i 3 minuty harmonizace postačí ke spuštění hojivých procesů. Díky harmonizaci klesá hladina kortizolu cca. o 25%, látka DHEA – prekurzor hormonů se zvyšuje o 100%, což trvá až 6 hodin a chrání naše zdraví před mnohými civilizačními chorobami
Není náhoda, že se srdce vytváří jako první orgán v prenatálním období (kolem 20. dne od početí, mozek po cca 90-ti dnech). V závislosti na emocích vysílá naše srdce do prostoru elektromagnetické vlnění (cca. 1,5m), které ovlivňuje celý náš organismus (každou buňku).
Instinktivně rozpoznáváme, jak se druhý cítí i díky „vyzařování“ srdce. Člověk nemusí nic říkat, ale je-li např. nervózní, úzkostlivý nebo zlostný, v jeho přítomnosti se touto emocí můžeme také „nakazit“. Jsme-li empatičtí a citlivý, tak elektromagnetické pole druhé osoby má na nás přímý vliv. Ať už v pozitivním či negativním smyslu. Lépe se samozřejmě cítíme s lidmi, kteří dokážou prožívat a tím posilovat pocity přátelství, klidu, bezpečí a lásky. Naštěstí i tyto emoce jsou tzv. nakažlivé.
Mozek a srdce jsou někdy rozhádaní partneři ...
Podle emocí a pocitů nahlížíme na svět a vysvětlujeme si realitu. Prožívání srdcem může a někdy bývá v rozporu s rozumem. Co je to za stav? Jedná se o inkoherenci.
Všichni jsme někdy zažili nebo pozorovali u druhého jakési rozpolcení, kdy srdce říká jedno, ale racionální úvaha něco jiného. Řídí-li se člověk jen srdcem bez kritického myšlení, nedopadá to dobře. Taktéž je-li člověk příliš opatrný a stále přemítá, analyzuje, často se ani do akce nedostane a přichází o životní šance (ze strachu důvěřovat srdci).
Racionální mysl funguje na základě soudů, co se vyplatí a co ne. Nahlíží události přísně logicky (lineárně, tzn. když se stalo A, musí se stát B). Logika je nesmírně důležitá. Bez ní bychom nedokázali vstát a udělat ranní hygienu, nakoupit a pak z toho uvařit, vyplnit správně daňové přiznání a podat ho apod. Jenže i racionalita má své limity. A těmi jsou lidské vztahy. Tam potřebujeme zapojovat i pravou hemisféru a navázat správné spojení s inteligencí srdce, abychom skutečné pochopili a rozpoznali podstatu situace. Uplatňujeme pak spíše celostní nazírání na situaci (oproti lineární logice) a navazujeme spojení s intuicí a vyšším vědomím.
Těžko tyto naše funkce (intuici či vyšší vědomí) definovat. Těžko popsat něco ryze kvalitativního, že? Nicméně frekvenci, kdy se koherence děje už změřit dokážeme, je to 0,1 Hz. Je to frekvence, kdy prožíváme pocity lásky, péče, vděčnosti.
Takže jak na zmiňovanou synchronizaci prakticky? Jak spřátelit srdce a mozek do blahodárné koherence?
Víme, že náš mozek prožívá a reaguje stejně na situace reálné i virtuální. Když si představíme, že jsme na oblíbeném místě, kde se cítíme bezpečně, náš mozek začne produkovat chemii, která tělo navodí do klidu, bezpečí nebo radosti. Tuto schopnost imaginace je užitečné využívat i u zmiňované synchronizace srdce s mozkem.
Pokud prožíváme emoce jen v představě, projevují se fyzicky i v našem těle. Srdeční tep je ovlivňován prožíváním emocí. Stres a náročné emoce (hněv, smutek, strach) mohou způsobit např. poruchy srdečního rytmu. Naopak když se cítíme dobře, je tep srdce mnohem pravidelnější.
Síla elektromagnetického pole srdce
